Chcete si splnit své sny? Udělejte to. Určitě najdete způsob, jak na to. Já jsem si splnila svůj sen o cestování, historii a nových učebních metodách zároveň. Jak? Našla jsem něco, co všechny tyto body spojuje. Metodu CLIL. A k tomu navíc ještě město, které stojí zato vidět. Oxford.
V rámci projektu CLIL and Science, Hand in Hand, proběhl mezi 10. a 16. březnem 2019 můj kurz, který byl pořádán jazykovou školou The Lake School of English s názvem Creative Teaching in the Secondary CLIL Classroom. Jaké to bylo? Naprosto dokonalé.
Jazyková škola The Lake School of English patří mezi nejlepší ve vzdělávání cizinců ve Velké Británii. Platí to jak pro vzdělávání jazykové, tak i pro další profesní rozvoj učitelů. Na první pohled je docela nenápadná, pro někoho možná i trochu malá. Najdete ji v historické části Oxfordu, přímo nad mechanickou dílnou. Všichni studenti školy, ať už teenageři nebo dospělí, ocení velice přátelskou atmosféru, která ve škole panuje a lidský přístup všech vyučujících. Ti jsou otevření v okamžiku, kdy se jich zeptáte na jejich práci, i ve chvíli, kdy se snaží vysvětlit, proč zrovna metoda CLIL je pro učitele výzvou, kterou by měl vyzkoušet, i když v samotné Velké Británii se ve výuce nevyužívá. Jsou velice zkušenými pedagogy a poměrně velkými světoběžníky. V našem případě bychom mohli uvést například naši třídní učitelku Freiu – tak se jmenovala usměvavá blondýnka, která se narodila na Novém Zélandu v rodině, kde otec pocházel z Dánska. Sama pak vyučovala nejprve v České republice a v Singapuru, teprve poté se rozhodla založit rodinu v Oxfordu.
Kurz Creative Teaching in the Secondary CLIL Classroom byl zaměřen v prvé řadě na seznámení se se samotnou metodou CLIL, s jejími přednostmi i nedostatky. Nejvíce času je však věnováno praktickému používání této metody při výuce – všichni účastníci kurzu jsou zapojováni do různorodých aktivit využívaných v rámci této metody. Vyzkoušeli jsme aktivity pohybové, obrazové, aktivity zaměřené na rozvoj mluvení, psaní i čtení při výuce. A co více – vše probíhá v angličtině. Vzhledem k mezinárodnímu složení celé skupiny, ve které se sešel Španěl, Němka, Japonka, Češka a dvě polské kolegyně, to ani jinak nejde. Nikomu to ale rozhodně nevadilo. Protože právě různorodé aktivity, při který se komunikačním jazykem stane angličtina, jsou cílem zavádění metody CLIL ve výuce.
Velikou výhodou této jazykové školy je i propojení s městem, ve kterém se nachází. Oxford je okouzlující město, město cyklistů, studentů, Harryho Pottera, anglické historie i novodobých dějin světových. Je to město tvořené desítkami škol, které jsou obklopeny rozsáhlými zahradami a parky, a to vše je zarámováno Temží. V Oxfordu nikoho nepřekvapí, když se prochází po historickém centru poměrně rušného města a během pěti minut je ve volné přírodě, uprostřed pasoucích se stád ovcí.
V rámci naší výuky jsme všichni nadšeně navštěvovali komentované odpolední prohlídky města a zúčastňovali se návštěv základních a středních škol. Je to jedinečná příležitost, jak se do takových zařízení dostat. Historické části univerzity jsou totiž většinu času pro běžné turisty uzavřeny. Stejně tak je tomu i s běžnými školami – bezpečnost je zde na prvním místě a do školy kromě žáků v uniformách a jejich vyučujících neproklouzne ani myš.
Ale vůbec nejlepší na celém kurzu je společenství úžasných lidí, kteří pocházejí ze všech koutů světa a kteří alespoň na tu krátkou chvíli vytvoří perfektní celek, který funguje na sto procent. Každý z nás samozřejmě vychvaloval i kritizoval školské systémy svých zemí, popisoval postavení učitele ve společnosti a také hodnotil úroveň žáků ve školách. Osobně mohu říct, že jsem nejvíce našla společnou řeč s německými a polskými kolegyněmi. Asi máme i díky sdílené evropské historii přece jen něco společného. A co bylo společné pro všechny? Něco měnit a posouvat školství kupředu.
Kurz jako takový byl pro všechny zúčastněné velikým přínosem. Ať už po stránce jazykové, či odborné. A nejen pro ně. Každý z učitelů obdržel materiály a nápady, které může využít při výuce svých předmětů, nebo je předat dál ostatním učitelům ve své škole. Rozhodně se ale může pustit do dalších projektů. I já doufám, že se s někým ze svých „spolužáků“ ještě sejdu, třeba prostřednictvím eTwinningu. A hlavně se těším, že se co nejdříve zase vrátím do Oxfordu.
