Studenti španělského jazyka dostali šanci zúčastnit se výukového zájezdu do přímořského města Alicante ve Španělsku. Studenty na cestě doprovázely paní učitelka Formanová a paní učitelka Kršková, s jedním studentem z Bigy a pár dospělými studenty španělštiny ve Žďáře.
Deset minut před půlnocí jsme se všichni sešli na žďárském autobusovém nádraží. Dorazili jsme všichni včas, což se po zbytek zájezdu stávalo velmi výjimečně. Po tříhodinové cestě autobusem dorážíme na letiště ve Vídni a doufáme, že všichni s našimi přeplněnými zavazadly projdeme kontrolou. Vše je v pořádku a my nastupujeme do letadla.
Do Alicante přilétáme krátce po osmé hodině ranní a vyrážíme autobusem do města, kde máme potkat naše nové rodinky. Naše nové maminky a tatínky přivítáme s hrůzou v očích a doufáme, že nám po zbytek týdne bude stačit pozdrav a děkuji. Jakmile se vybalíme a dospíme probdělou noc, vyrážíme na pláž na hodinu jógy. Někteří z nás se raději uklidí stranou a s růžovým míčem hrají fotbal.
V sobotu se dopoledne vydáváme do vesničky Volvo Ocean Race, kde si projdeme se španělským (bůh s námi) průvodcem muzeum závodu. Volvo Ocean Race je závod jacht kolem světa, který se koná každé tři roky. Start závodu je právě v Alicante.
Odpoledne nás čekají první vyučovací hodiny v jazykové škole Ya hablas!. Ano, v sobotu, abychom si nahradili předešlý pátek, kdy jsme o výuku přišli. Ve výuce se střídají dva učitelé: Laila a Sergio. S Lailou se více učíme gramatiku a se Sergiem spíše procvičujeme naše strohé mluvené slovo.
Neděli můžeme každý strávit po svém, ale všichni jsme se vydali právě na start závodu Volvo Ocean Race. Někteří z nás měli štěstí a dostali se přes hromady lidí na přehlídku lodí nebo na molo, ze kterého start závodu byl nejlépe vidět. Jiní se rozhodli start pozorovat z pláže nebo z pevnosti Santa Barbara.
Po odpočinkové neděli nás opět čeká škola. Ačkoliv nám výuka začíná v 10 hodin, hrstce studentů se podaří zaspat. Návrat do reality, až budeme muset opět vstávat na osmou, bude těžký.
Odpoledne se vlakem vydáváme do Villajoyosy, městečka hodinu vzdáleného od Alicante, kde navštívíme čokoládovnu Valor. Napřed navštívíme muzeum, průvodkyně na nás mluví tentokrát (díky bohu) anglicky. Poté se vydáváme na procházku po samotné firmě. Ačkoliv je návštěva krátká, všechny nás vůně všudypřítomné čokolády omámí a nemůžeme se dočkat následující ochutnávky. Čokoláda Valor je vynikající a my náruživě nakupujeme dárečky domů a v duchu se modlíme, aby nám ty kila čokolády nenadělaly problémy na letišti na cestě zpět.
Ráno nás čeká opět od 10 hodin škola, ve které budeme tvrdnout až do 14 hodin, zatímco se na nás otevřeným oknem bude šklebit čistě modrá obloha s hřejivým slunkem.
Odpoledne se vydáváme na blízkou pláž San Juan, kde na nás čeká naše milovaná Penélope, se kterou jsme strávili celé druhé pololetí minulého roku. Přivítáme se typicky španělsky: pusou na obě tváře. Celé odpoledne s ní strávíme na pláži, cákáme se v moři s obrovitými vlnami a užíváme si slunka, které se dle zpráv z domova v Česku již několik dní neobjevilo.
Náš předposlední den ve španělské škole. Pomalu začínáme zapomínat na to, jaké to vůbec je vstávat do školy v šest hodin ráno.
Po výuce se s naší novou německou kamarádkou Tanjou, která s námi byla již v čokoládovně a která je na nás hodná a mluví s námi anglicky, vydáváme nakupovat do obchodního domu Gran Vía, kde se nachází pro Čechy fantastický Primark. Někteří z nás zde nakupují dárečky pro blízké doma, někteří si obměňují celý šatník a jiní odchází jen s ponožkami nebo prázdnou náručí.
Poslední den. Přichází na nás obavy z návratu. Děsí nás návrat do ledového Česka. Předpověď počasí hlásí, že nás v pondělí čeká sníh. Tyto informace se dozvídáme, zatímco si ve 27°C válíme šunky na pláži.
Ráno nás však naposledy čeká škola. Na konci dostáváme certifikáty a loučíme se s Lailou a Sergiem, kteří se nám po celých 20 hodin kurzu snažili vtlačit nějaké informace do mozku, ačkoliv věděli, že myslíme jen na to, jak se odpoledne rozvalíme na pláži.
Naše poslední odpoledne strávíme rozdělení. Jedna skupinka chce zůstat na pláži s norskou instruktorkou, která na nás mluví španělsky, a učí nás orientální tance, a druhá se vydává na historickou pevnost Santa Barbara, kde sleduje a fotí náš úplně poslední západ slunce v Alicante.
Je šest hodin ráno a my se celí rozespalí loučíme s rodinami, s Tanjou a s ředitelkou školy Kateřinou. Celý týden jsme si náramně užili, ale jak se říká: všude dobře, doma nejlíp, a tak se i my nemůžeme dočkat až zříme náš rodný kraj společně s naším drahým gymnáziem…
