English Drama Group děkuje všem divákům za podporu před a potlesk po představení Methgascar, máme krásné zážitky a vzpomínky. Pokud jste představení propásli, můžete litovat při prohlížení fotek Jirky Uchytila, kterému děkujeme, ostatní si mohou připomenou nejzajímavější momenty naší show. Dnešní druháci a sextáni už přemýšlejí, čím se do historie zapíšou oni. Držíme palce! Už máme dokonce i první recenzi, děkujeme.
Methgascar aneb Shut up Marty, it’s your fault anyway (dále jen Methgascar) byl novou letošní inscenací souboru English Drama Group, která se do jeho repertoáru zjevně zapíše jako jedna z koncepčně nejoriginálnějších. Námět sepsala Veronika Dubjuková s Andreou Zaňákovou, na scénáři potom pracovaly spolu s Matějem Bukáčkem, Adamem Krejčím, Davidem Munzarem, Klárou Pohankovou a Šimonem Vokurkou. Režie se ujali Matěj Bukáček a David Munzar.
Děj je víceméně prostý. Protagonisté Alex, Marty, Melman a Glorie (David Munzar, Jiří Sedlák, Petr Musil, Andrea Zaňáková) sedí „uvěznění“ v jedné z učeben GymZR a vzpomínají, jak se na takové místo dostali. Tím se nám otevírá dlouhá retrospektiva událostí, která divákům postupně vysvětluje okolnosti vzniklé situace.
V tomto ohledu nechci mluvit o plynulém ději v takovém slova smyslu, jak na něj může být mnoho z nás zvyklých. Děj hry je spíše postavený na sledu několika epizod, s akcentací na humor a bizarnost, které bývají prokládané výpravnými a deklamačními výstupy herců směrem k publiku. To ale tvůrcům nedávám vůbec za zlé, právě naopak. Užití epizodičnosti a zcizujícího efektu, který je typický např. pro hry Bertolda Brechta, je dnes jedním z charakteristických rysů pro současné a/nebo autorské inscenace profesionálních divadelních scén. Tudíž bylo velmi působivé vidět, že tyto prvky, za zachování iluzivní scénografie, skvěle fungovaly i v ochotnickém podání. Abych shrnul tuto část, máme tedy v podstatě dvě časové linie (přítomnou a „vyprávěnou“), které na konci splynou v jednu. Hra končí tak, jak začala – vězněním v Gymnáziu.
Pár slov si samozřejmě zaslouží scénografie, u které velmi cením i (ač jen jednorázové) užití provaziště, ze kterého se při znázornění noční scény sesunul půlměsíc. Je dobré, že tvůrci si byli vědomi technických možností divadelní budovy a náležitě toho využili. Dále byla znát i propracovanost některých kulis, zejména lodních kontejnerů, které mohly unést několik herců a bylo tak možné předvést jednu z ikonických scén filmové předlohy. Velký dík patří i technickému týmu ve složení Lukáš Houdek, Tobiáš Keresteš a Štěpán Synek, kteří se postarali o kvalitní projekci a zvukové efekty k navození atmosféry děje.
Obdiv si zaslouží čtveřice David Munzar, Jiří Sedlák, Petr Musil a Andrea Zaňáková ve ztvárnění hlavních postav, u kterých dokázali poutavě předvést jejich přední vlastnosti (Alexovu pýchu, Martyho zbrklost, Melmanovu ostýchavost a Gloriinu svéráznost). Za zmínku ovšem stojí i výkon Adama Krejčího a Marka Řezáče v rolích Krále Jelimána a jeho věrného poddaného Maurice, které si publikum (nejen) večerní derniéry zamilovalo. Dalším favoritem publika byl např. Moto Moto v podání Dominika Procházky, který svými pohyby diváky naprosto oslnil. A také, což je pro tvorbu English Drama Group již typické, jsou výborné taneční výstupy účinkujících a chytlavý hudební doprovod, tentokrát kapely Cheeky Stars.
Methgascar svojí originální koncepcí děje a technickou propracovaností scény bude jistě patřit k jedné z nejoblíbenějších inscenací English Drama Group a můžeme jen napjatě čekat, co nového tvůrci tohoto souboru vymyslí příští rok.
Jakub Vítek, student Katedry divadelních studií Filozofické fakulty MUNI