10. prosince 2025 byla praxe českého amatérského divadla zapsána na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. A jak by bylo možné tento milník v českém divadelnictví uctít lépe než novou inscenací Despicable GymZR ochotníků z English Drama Group?
Psáno z premiéry 16. prosince 2025.
Scénář, na motivy filmové série Já, padouch, vznikl za kolektivní práce Jany Králové, Ondřeje Čáslavského, Marie Humpolcové, Anny Brožové, Moniky Koukolové a Kateřiny Svobodové, o jeho jevištní podobu se zasloužila zmíněná Anna Brožová na pozici režisérky. Během představení se již tradičně mísí činoherní výstupy (plné pop-kulturních narážek) s tanečními vsuvkami, nicméně v Despicable GymZR si herci poprvé troufli i na baletní kreace, a to dvakrát. Samozřejmě jsou tyto baletní choreografie „odlehčeného“ rázu, ale tanečníci je zvládli velmi hravě a bez kýče.
I když výprava inscenace je poněkud strohá, spoléhající se téměř pouze na stůl a pár židlí, prostor přesto není vágní – klíčovým prvkem scénografie je velká projekce, na niž jsou promítány dopředu natočené snímky či podoby konkrétních míst děje. Tento scénický postup á la Laterna Magika je v dobré vyváženosti s živými výstupy herců a vhodnou ukázkou skutečnosti, že páteří divadelní inscenace nemusí vždy nutně být jen malované kartonové kulisy. Možná je ale projekce i ideálnější pro děj – během necelé hodiny se odehrává v sirotčinci, v domově Grua, nóbl restauraci, na Gymnáziu, na svatbě atd. a pro jevištní techniky je více efektivní „pouhá“ změna projekce než stěhování potenciálně tak velkého množství kulis. Další z chloub inscenace budou určitě i trefné a decentní kostýmy, které zcela perfektně dovedly znázornit jednotlivé postavy.
Angličtina aktérů a jejich herectví byly všestranně úctyhodné a zdálo se, že každý z herců byl se svou přidělenou rolí spokojen a naučil se s ní koexistovat. Jan Šoulák jako Gru předvedl velké hlasové a deklamační schopnosti, dále trojice děvčat Edith, Agnes a Margo v podání Anety Zemanové, Karolíny Leksové a Jany Králové se vzájemně skvěle doplňovala. Nutno zmínit alespoň ještě Ondřeje Čáslavského v roli Vectora, kterého ztvárnil s komickou trapností, ale také se zářnou sebejistotou. Chvála a sláva patří i kapele Broadway, která stojí za skvělou živou hudbou v průběhu představení.
Despicable GymZR je vydařenou podívanou, která je plná humoru, ironie, ale i patrného experimentu s dosavadní jevištní formou zmíněného souboru. I ochotníci se vyvíjí a je vidět, že nyní v UNESCU nejsme nadarmo.
Jakub Vítek, student Katedry divadelních studií Filozofické fakulty MUNI
