„Chtělo by to udělat něco fakt dobrýho!“ „Něco v zahraničí.“ „Já bych vyrazil klidně někam na kolo.“ „No a tak co to spojit do jednoho? Pojedeme do zahraničí na kole!“ A nápad byl na světě!
Ano, nějak takto opravdu vypadal vznik naší expedice. Eliška Mikišková, Tadeáš Hansl, David Musiol, Marek Malenovský, Filip Klíma a Filip Leskour. Šest žáků 3. A se na podzim roku 2022 podílelo na vzniku expedičního týmu, který si po dlouhém rozmýšlení vysloužil název Budabesties. Dalším důležitým krokem bylo vybrat samotnou trasu expedice. Padlo několik návrhů, z nichž dva se dostaly do úzkého výběru. Trasa Brusel-Amsterdam a Bratislava-Budapešť. První trasa ale vyžadovala dlouhé cestování na start, a tak jsme se rozhodli pro druhou variantu.
Teď bylo na řadě plánování. Hlavním garantem trasy byl David Musiol. Během pár dní přišel s návrhem tří možných tras, z nichž jsme pak jednu nejlepší vybrali. Všichni jsme si taky nechali pořádně zkontrolovat kola, abychom se při cestě co nejvíce vyvarovali všem možným komplikacím. Nejvíc odvážný z nás, tedy až po Elišce, které všichni ještě jednou skláníme velký obdiv, byl David, který zrenovoval starého Premiéra a úspěšně s ním opravdu dojel až do Budapešti.
Celou expedici jsme se snažili dodržovat pravidla DofE, takže jsme zahájili i velké nakupování, abychom si po cestě nic nemuseli kupovat. Konzervy, pytlíkové polévky, bramborové kaše v práškové podobě a hromada tyčinek. Bylo toho opravdu spoustu. Při posledním expedičním výcviku jsme se vše rozdělili a před námi už byla jen samotná expedice.
Expedice!
19.4.2023, 6:15. Společný sraz na nádraží ve Žďáru. Naše tašky naložené až po okraj pomalu sklouzávaly z nosičů. Nic nás ale nezastavilo a společně jsme nastoupili na vlak směr Bratislava. V Křižanově k nám ještě přistoupil Filip a byli jsme kompletní. Cesta nám docela rychle ubíhala, z rádia nám k tomu hrály české a slovenské stanice a my se těšili na příjezd do Bratislavy. Tam nás ale nic hezkého nečekalo. Těsně před naším příjezdem se rozpršelo. Nás ale jen tak něco nezastavilo, a i přes prudký déšť jsme vyrazili na cestu.
Během pár hodin se vyčasilo a my si konečně mohli užívat slibovaného sluníčka. Až na jedno lepení duše jsme bez jakýchkoli problémů uháněli s větrem o závod po krásné cyklostezce a kochali se výhledem na vodní dílo Gabčíkovo. K večeru jsme se pak utábořili nedaleko vesničky Číčov a ve večerních hodinách za námi přijel i náš vedoucí Lukáš Bořil.
Středeční noc byla jedna z nejchladnějších a spousta z nás spíše nespala, než spala. Noc jsme ale nějak přečkali a ráno si udělali radost palačinkami. Těm domácím se sice nevyrovnaly, ale i tak nebyly špatné :) Po cestě jsme už začali plnit cíl naší expedice a hned na první zastávce se nám za pivo podařilo směnit cibuli na naši budapešťskou pomazánku. V Komárnu jsme se na chvilku zastavili na zmrzlinu a pak pokračovali směrem k hranicím. Těsně před soumrakem jsme zavítali do bazénu v Ostřihomi, kde nás po 150 kilometrech čekal krátký relax v podobě sprch. Bylo to něco úžasného. Hned po sprše jsme se ale trochu zapotili při výjezdu na stanoviště k nocování, které se nacházelo asi dva kilometry na kopci za městem. Za ten ranní výhled to ale stálo.
V pátek ráno jsme si v Ostřihomi prohlédli baziliku Nanebevzetí Panny Marie a svatého Vojtěcha a začali mířit k Budapešti. K obědu jsme dnes měli polévku a těstoviny se špagetovou omáčkou. K večeru jsme se opět pustili do výměnného obchodu a za perník, Hořické trubičky a pivo se nám podařilo získat skoro všechny zbývající suroviny. Měli jsme z toho obrovskou radost. Při západu slunce jsme si dokonce na kolech zpívali a poslouchali rádio. Naším posledním místem přespání byl lom asi osm kilometrů před centrem Budapešti.
Přišla sobota. Poslední den expedice. Podařilo se nám sehnat i poslední surovinu na naši pomazánku, tvaroh. Teď už zbývalo jen samotnou pomazánku ukuchtit. Našli jsme si malý parčík v centru města a vytvořili veledílo, které chutnalo nad naše očekávání. Stihli jsme si prohlédnout i parlament a udělat společnou fotku. Skoro se nám ani nechtělo domů.
Expedice se nám moc vydařila, cíl jsme dokázali splnit, a to jak ten pomazánkový, tak ten cyklistický. Po celou dobu expedice jsme se tak nasmáli a tolik toho zažili, že máme ještě na dlouhou dobu co vyprávět.
Výběr fotografií z expedice je ke zhlédnutí zde.