Opět po roce se v Jaderné elektrárně Dukovany konala ve dnech 24. – 26. května Jaderná maturita. Naše škola na tuto zajímavou stáž, která umožňuje poznat praktickou stránku chodu jaderné elektrárny, vyslala tři studenty – Jiřího Bartoše ze sexty, Terezu Prombergerovou z 3.B a Ondřeje Suchého ze septimy.
První den Jaderné maturity začal uvítací přednáškou a hlavně množstvím pokynů, co se smí a co ne. Teroristické útoky v Evropě se projevily i v Dukovanech, bylo nám zakázáno téměř vše. Poté jsme se přemístili do informačního centra s modely reaktoru, palivových kazet, ale i celého areálu elektrárny, kde nám byl poprvé naznačen princip fungování elektrárny. Tyto poznatky jsme hned uplatnili v navazujících přednáškách o primárním a sekundárním sektoru Jaderné elektrárny. Následovalo přemístění do areálu elektrárny, během kterého jsme museli projít nejprve měřením radiace a poté detektorem kovů. Bezpečnost především… V areálu jsme nejprve zamířili do jídelny, kde mají sice větší výběr, než je naše „jednička a dvojka“, nicméně obědy se svojí kvalitou naší školní jídelně rovnat nemohou. Po obědě jsme šli prozkoumat sekundární okruh, kde jsou turbíny, čerpadla, generátory… Na závěr jsme se dostali do krytu, kde by byli umístěni zaměstnanci v případě havárie, a odkud by byly řízeny záchranářské práce.
Den opět začal přednáškami, tentokrát na téma „Teorie jaderných reaktorů, Radiační ochrana a Elektrická část JE“. Z těchto přednášek jsme si odnesli spousty zajímavých poznatků. Například že Rusko dodává kvalitnější palivo než USA, že ruské elektrárny jsou větší a více „blbůmvzdorné“. Přednášející Elektrické části JE měl v prezentaci obsaženou i „nekorektní část“, ve které nám vysvětlil nelogické financování elektřiny v EU a nelogičnost výstavby větrných a solárních elektráren. Dle jeho slov: „Jaderná elektrárna není hezká. Vidíte to tady na obrázku – máte tady hnusnou elektrárnu a kolem ty Babišovy žluťásky. Ale je to koncentrovaný hnus na jednom místě. Můžete stavět spousty solárních panelů a větrníků, ale budete mít hnus roztroušený po ohromné ploše a stejně to nevyrobí tolik elektřiny, kolik vyrobí jedna jaderná elektrárna.“ Následně jsme si zahráli na Homera Simpsona a stali jsme se operátory elektrárny. Dostali jsme dokonce možnost si na simulátoru odstavit samotný reaktor. Odpoledne jsme prošli zákoutí elektrárny a dostali jsme se bezprostředně k vyhořelému palivu. Míra radiace je i v této oblasti (označené jako Kontrolované pásmo, zaměstnanci zde chodí ve žlutém oblečení, takže vypadají jako Mimoni) prakticky nulová, což bylo pro mnoho z nás velice překvapivé a ujistilo nás to v názoru, že jaderná energetika má budoucnost.
Hned ráno jsme absolvovali samotnou maturitu skládající se z 20 otázek, kterou jsme všichni úspěšně složili. Následně nám byly ukázány zajímavé možnosti následné spolupráce s ČEZem, nicméně ta byla jednoznačně překonána poutavou přednáškou předsedkyně SÚJB Ing. Dany Drábové, PhD. Někteří studenti omdlévali jen co ji viděli, studenti GymZRu ovšem mají možnost s paní Drábovou besedovat pravidelně na přednáškách v Jihlavě, tudíž nás její přítomnost nerozhodila a mohli jsme si přednášku užít naplno. Nakonec nám ředitel elektrárny předal certifikáty o úspěšném absolvování maturity, udělali jsme závěrečné fotografie a celou akci jsme ukončili opět v závodní jídelně.
Co jsme si z Jaderné maturity odnesli? Například to, že jaderné elektrárny jsou opravdu velice bezpečné, pochopili jsme jejich princip a v neposlední řadě jsme se ujistili v tom, že budoucí povolání nás musí hlavně bavit – v elektrárně jsme se mohli zeptat kohokoliv na cokoliv týkající se Dukovan, a ten nám bez váhání odpověděl.
Tímto bychom chtěli poděkovat paní učitelce Čepelákové, že nám místa na stáži zajistila, společnosti ČEZ a.s. za to, že se věnuje vzdělávání studentů a v neposlední řadě bychom chtěli apelovat na studenty mladších ročníků, aby možnost účasti na této stáži využili. Jaderná energetika totiž bude v budoucnosti velice důležitá, neboť poptávka po elektřině bude pouze stoupat.
Tereza Prombergerová, Ondřej Suchý