Skupina studentů v rámci projektu Get on your bikes, Europe´s back in businnes! (Erasmus+) se vypravila na návštěvu partnerské školy v německém Diezu. Čtěte zápisky účastníků mezinárodního projektu!
Den 1
Zdravíme všechny, kteří již netrpělivě očekávají zprávy z německého Diezu, kde v těchto dnech vrcholí největší akce cyklistického světa - závěrečné setkání projektu Get On Your Bikes, Europe´s Back In Business.
O cestě jen stručně - 750 kilometrů v pořádném vedru, na dálnici opakování slovní zásoby na téma Die Probleme des Transportes, především die Stau - zácpa. Kratičká zastávka u města Würzburg, vyhlídka na vinice. V šest hodin večer jsme na místě a odjíždíme do rodin a ubytoven.
Den 2
Informace, že ve škole začínáme již 7.30, spadá do kategorie Unglaublich, važte si GymZr.
Představení každé skupiny uvedlo video z Eurovize, všichni jsme dostali taštičku s malými dárky, takže se nyní poznáme podle zelených slunečních brýlí. Přivítal nás pan ředitel, v parku jsme si zahráli pár her a šli jsme na tzv. Rally Diez, procházku městem s několika úkoly. Procvičování němčiny není nic divného, ale překvapivě se tu utvořila dokonce i početná hispanistická skupinka.
Vystoupení pěveckého sboru jsme prošvihli, ale v tom jsme nevinně. Německá dochvilnost nezná mezí - pěvci byli na místě již půl hodiny předem, a když už byli všichni, odzpívali předčasně a bylo.
Jako ukázku lidových tradic jsme si nazdobili velká perníková srdce - žádné vymíchávání polevy, dámy, pěkně Dr. Oetker v pěti barvách. Pravý bílek ovšem schne mnohem rychleji, některá srdce lepí ještě teď po půlnoci.
Setkání s panem starostou bylo vzhledem k úmornému vedru rychlé a vlakem jsme se přesunuli do Limburgu. Prošli jsme si krásné malé městečko s katedrálou a hrázděnými domy a nakonec jsme všichni absolvovali lekci typického německého tance. Čekali jsme originální verzi bavorského tance Schuplattler (kdo byl na vánoční akademii, směje se ještě dnes), ale byla to lekce tance jménem disco fox. Taneční mistr je místní celebrita, porotce německé verze Stardance, dá se říci showman. Užili jsme si, ale předvádět ve škole to nebudeme, na to zapomeňte.
Zítra jedeme na kola, těšte se na další zprávy.
Den 3
Dnešek byl ve znamení různých zádrhelů, a to od samého rána.
Informační šumy způsobily, že učitelé startovali o půl hodiny dříve, takže do školy dorazili poněkud nerudní a hladoví.
Jeden z našich fotoaparátů již není v dobré kondici, po pravdě řečeno, vzdal svůj boj poměrně brzy, po jediném pádu na dlažbu, srab jeden.
Tím jsme se nenechali odradit a vyrazili na svůj první cyklovýlet. Jeli jsme na místní hrad s muzeem a hostelem. Sám pan ředitel nám nadšeně vyprávěl o všem možném, od historie hradu až po místní včelařství. Při nabíjení napoleonské pušky vypadal, že vážně zahájí palbu.
Po prohlídce následoval oběd a další pohroma, tentokrát ve slovinském týmu - ztracený mobil.
Zámek Oranienstein býval kadetní školou, vdovským sídlem, ve 30. a 40. letech také elitní školou pro německou mládež. Dnes je to vojenský prostor, ale pronikli jsme i tam. Málem jsme z něj byli transportováni do nemocnice, to vše pro jedno klíště. Nakonec jsme se odvážili aplikovat desinfekci, využít pinzetu a zase bylo dobře.
Po cyklostezce jsme dojeli do sousedního Limburgu, prohlédli jsme si tamní katedrálu a frčeli zpátky.
Už cestou ke katedrále se z nádherného azzura pomalu stávalo zataženo s lehkým větříkem, ale takovou průtrž mračen jsme opravdu nečekali. Jelikož jsme ráno viděli optimistickou předpověď, brát si s sebou pláštěnku nám přišlo jako čiré bláznovství. Do cíle jsme tedy přijeli mokří jak myši.
Třešničkou na dortu se pak ukázala ztráta další věci, o které snad raději nebudeme mluvit, stačí,
že dostaneme vynadáno až po návratu. (Drama to ale není, nebojte se, pane řediteli!)
PS: Na škole z bezpečnostních důvodů není nikde - NIKDE! - wifi. Važte si GymZRu!
Den 4
Dnešek byl skutečně sportovní a plný zážitků, všichni jsme vyrazili na kolo, ale rozděleni na dvě skupiny.
Zuzka a Matěj jeli údolím řeky Lahn, Anička a Jana pro změnu údolím řeky Aar. První trasa měla 25 kilometrů, vcelku po rovině, jediný kopec skoro všichni vytlačili, nikdo nechtěl riskovat, že by je potom bolely nohy. Na trase byla taky zajímavá technická památka - přehrada se zdymadlem. Zřejmě by se hodilo popsat odbornou stránku věci, ale to od nás nežádejte – bylo pěkné. Měli jsme štěstí, že zrovna jela loď, takže jsme zdymadlo viděli v praxi. Skončili jsme v lázeňském městečku Bad Ems, kolonáda, procházka, eiskaffe. Údolím řeky Aar jsme jeli jen o pár kilometrů méně, mělo však také své půvaby. Geografové a geologové byli nadšení z vápencového lomu. Také jsme zastavili u projektu Neuschloss – parkoviště, zahrady, stromořadí a díra v zemi. Budete se divit, ale v Německu došly peníze.
Všechno vcelku klapalo, dnes si na nic nestěžujeme. Snad jen rozdílné obědy (řízek versus velmi skromné studentské těstoviny) vyvolaly mírné sociální třenice. Když jsme u toho jídla, ve škole nemají jídelnu. Važte si GymZRu.
Den 5
Dnes pro vás máme smutnou zprávu – z lanového centra fotky nebudou. My jsme rádi, ale vy toho můžete akorát litovat. Janča nedávala při instrukcích pozor (jako skoro nikdo), vyjela a pak si užila výhledu ze čtyř metrů, akorát to už nešlo ani tam, ani zpátky, Zuzka chtěla pomoci, ale nešlo to, volaly o pomoc, nikde nikdo, sranda k popukání, když nevisíte vy. Dovedete si představit naše milé učitele, když jsme jim to vyprávěly.
Zuzka, Jana a Dráža jely na kole do Limburgu na prohlídku katedrály sv Jiří. Sestra Christianne byla jako průvodkyně nezapomenutelná, nadšená, milá, smála se pořád a krásně zpívala. Někteří se rádi přidali a zněli jsme jako sbor. Tou dobou jel Matěj s Aničkou kánoí do Diezu. Někteří až na vodě pochopili rozdíl mezi kánoí a gondolou. Anička pádlovala tak vehementně, že postříkala italského profesora technologie potravin (kterému nikdo neřekne jinak než macho latino), ten jí pohrozil stížností na ředitelství naší školy. Ona teď žije v napětí, zda to spraví ředitelská důtka nebo podmínečné vyloučení ze studií. (Hihihi – pozn. red.) Matěj si na nic nestěžuje, ačkoliv si v mokrém pochodil až do samého závěru grilovačky. Bratwurst, salát, bramborový salát, omáčky, pohoda.
Drobná poznámka ze školy – na záchodcích nejsou prkýnka, snad aby je nikdo nemohl znečistit, ukrást či zapálit. Važte si GymZRu.
Den 6
Výlet do Frankfurtu aneb není si potřeba nic psát, tohle si budete pamatovat!
Vyrážíme vlakem do Frankfurtu, Zuzka s Aničkou si objedou město na kole, ostatní pěšky. Když kráčíme do centra, některým z nás vítr zvedá sukně skutečně vysoko, být to ve Žďáře, řekneme Trapas! Tady si řekneme Fajn! Bude o čem psát! Ale následující zážitky odsouvají odhalené pozadí do pozadí, ještě že mám tak dobrou paměť!
V centru přichází čiperná průvodkyně, původem Češka, takže máme výklad s bonusem – pojďte, tohle řeknu jen vám, jim to tady nic neříká…Obešli jsme si centrum, dóm, nábřeží, jediný skutečně starý dům – ostatní byly zničeny v roce 1944, celé náměstí je replika. Jedeme výtahem na vyhlídku do jediné banky, která vás pustí nahoru – Hessen Landes Bank, zkráceně Helaba. Panorama nádherné, vidíte parky, letiště, divadla, židovské město i mrakodrapy v centru, úplná Amerika. Fotky pana Veselského budou impresívní.
Oběd máme ve vlastní režii, někteří ochutnávají curry wurst – třída pálivosti B na stupnici od A do F, zapíjejí kakaem, aby to vůbec přežili. Áčko bylo OK.
V každém velkém městě byl vždycky čas na nákupy, Frankfurt nebyl výjimkou, ale z hlediska kupní síly jsme se tam necítili úplně jako velcí páni.
Odjezd domů se nám poněkud zkomplikoval - v životě by nás nenapadlo, že pokud dorazíte se skupinou na nádraží v 16.13 a vlak jede v 16.13 a další v 16.40 a vy tam nejste všichni a máte jízdenky pro skupiny po pěti, že nepočkáte na ty, kteří zbaběle respektují červenou na přechodu a odjedete ve zmíněných 16.13! Naše studentky jedou vlakem, učitelé a Matěj si užívají eine kleine überraschung na peróně 22. Po několika telefonátech ve stylu Houstone, máme problém! si Italové dokupují tři jízdenky a čekáme na další spoj. Minutu před odjezdem se po zcela náhodném dotazu dozvídáme, že nástupiště bylo změněno a vlak odjíždí z nástupiště 1a. Za letu pan Veselský dostává zprávu, že učitelé mají vystoupit hned na příští stanici, důvod poněkud nejasný. Ve vlaku několik dalších telefonátů, z nichž vyplývá, že spuštěná krev z nosu spustila záchrannou akci, do níž se zapojil nějaký místní příliš aktivní paramedik. Pro naši Drážu přijíždí rychlá, která však trpělivě počká, než jí dovezou kartičku pojištěnce – tašku jí totiž nese džentlmen Matěj v pozdějším vlaku. Tou dobou už dávno krev neteče a nás všechny – pochopitelně Drážu nejvíce – stresuje pobyt v nemocnici a hrozba možného odloženého odjezdu. Bereme si z toho to pozitivní – Janča má již dnes hotovou maturitní otázku In dem Krankenhaus. Po dvou hodinách se naštěstí dozvídáme, že je všechno v pořádku a můžeme jet. Všichni jsme to sice věděli předem, ale když na to máte glejt až z Frankfurtu, tak se vám hned uleví. Troufáme si tvrdit, že s našimi učiteli by se vám nic z tohoto dobrodružství nemohlo stát – važte si GymZRu. Aby to nevyznělo nevděčně – my jsme rádi, že se o Drážu báli, my jsme rádi, že to opravdu nebylo nic vážného, akorát to byl trošku nervák.
Nastává velké finále – večírek. Raut je vynikající, nemá cenu vám jej popisovat, všechno už je teď stejně snězené. Živá hudba, sice starší hitovky, ale dobře se na ně tancuje a pořádají takové ty běhy, zlaté brány apod. Učitelé fotí a filmují, my se bavíme. Dostáváme certifikáty, jako překvapení přijíždí dort s mapou skoro všech zúčastněných zemí a jedné nezúčastněné. Nebudeme to dlouze pitvat – prostě němečtí cukráři nejsou velcí geografové. Je půlnoc, nastává nový den, pokračování zítra.
Den 7
Je krátce po půlnoci, loučíme se, loučíme se, loučíme se, dohledáváme porůznu zapomenuté věci, loučíme se, čekáme na auto s některými našimi zavazadly (po včerejších manévrech jsme celkem rádi, že (snad!) máme všechno, loučíme se a jedeme.
S jedinou kratičkou zastávkou přijíždíme ke škole 7.20 a jdeme domů spát. Doufáme, že z našich zpráv jasně vyplývá, že jsme totálně vyčerpaní a v pondělí nebudeme připravení tak elitně, jak jsou u nás učitelé běžně zvyklí.
Závěrem...
My, níže podepsaní, děkujeme týmu ve složení Drahuš Doležalová, Janča Kuncová, Zuzka Plevová, Anička Růžičková a Matěj Mach za vzornou reprezentaci ve škole i v rodinách, dále pak za to, že jezdili na kole dle našich instrukcí a ne v protisměru a ve dvouřadu, za to, že se vždycky smáli našim vtipům srdečně a dlouho, takže jsme ani na vteřinu nelitovali, že jsme vzali s sebou právě je.
Michaela Kondýsková & Roman Veselský
| » | Je to opravdu fakt: „Važme si GymZRu!“ Přesvědčila jsem se o tom jako účastník projektu Get On Your Bikes, Europe´s Back in Business! v Německu. Naše gymnázium má totiž nejen velmi dobré zázemí pro studium, ale také pedagogický sbor, díky kterému se stávají studenti účastníky nejrůznějších projektů. Perfektní jazyková příprava, kterou při studiu získávám, mi umožnila v Německu bez problému komunikovat německy i anglicky. Myslím si, že se mi, a troufám si říct, že i všem účastníkům, proto podařilo zvládnout nejrůznější nečekané situace a získat tak nové zkušenosti. Za to vše patří Gymnáziu můj dík. Jana |
|---|---|
| » | Jsem velmi ráda, že jsem měla možnost se projektu zúčastnit, za což chci našemu GymZRu poděkovat. Získala jsem spoustu zkušeností a zážitků, na které budu vždy ráda vzpomínat. Poznala jsem také spoustu skvělých lidí a doufám, že s některými z nich zůstanu i nadále v kontaktu. Drahuš |
| » | Účastnil jsem se projektu od samého začátku a musím uznat, že mi dal do života nejen zlepšení jazyka, ale i nové přátele a spoustu dalších užitečných zkušeností. Tímto děkuji GymZR za to, že mi to umožnil. Matěj |
| » | Chtěla bych poděkovat naší škole za týden plný skvělých zážitků a vzpomínek na celý život. Pobyt v Německu mi umožnil poznat nové aspekty kultury našich sousedů. Anička |
| » | Týden prožitý mezi lidmi z celé Evropy mi umožnil vylepšit své komunikační dovednosti. S mnohými z nich bych moc ráda zůstala v kontaktu a doufám, že se ještě někdy potkáme. Važte si GymZRu, takováto příležitost je nedocenitelná. Zuzana |