Poslední týden v květnu nastala dlouho očekávaná a připravovaná chvíle – do Žďáru dorazili studenti Lycée Joseph Vallot z francouzského Lodève. Už jsme je znali, takže jsme je nikterak nešetřili a akci jsme rozjeli pěkně zostra.
V neděli jsme s nimi proběhli Prahou (absolvovali jsme s nimi slavný geografický maraton Mgr. Václava Černíka), krátce jsme zakusili hokejovou horečku na Staroměstkém náměstí a jeli jsme domů.
Ve Žďáře jsme měli velké plány, které naštěstí všechny klaply – kdo viděl předpověď počasí, ví, že jsme měli neobyčejné štěstí, protože ty průtrže mračen spadly buď jinde, nebo v době, kdy nám to bylo jedno.
V pondělí jsme francouzským studentům ukázali centrum Žďáru – předem jsme připravili malý žďárský „treasure hunt“, naši hosté všechny úkoly a rébusy vyřešili a za odměnu se podívali s panem farářem Hejtmánkem na věž kostela sv. Prokopa. Původní zadání jsme potom ve škole upravili podle připomínek a návrhů všech účastníků a vytvořili jsme tři verze pro budoucí návštěvníky města – anglickou, francouzskou a českou.
V úterý jsme vyrazili do Muzea nové generace, pro které jsme vytvořili sadu drobných úkolů pro nejmladší děti, starší žáky a dospělé, opět ve třech jazykových mutacích. Tady to ve třech větách vypadá skoro jako sladké nicnedělání, ale dost jsme se u toho nadřeli a ještě nadřeme, protože musíme naše úkoly vyzkoušet a vychytat případné chyby.
A protože jsme se neflákali, tak jsme si další dva dny snad zasloužili – byli jsme na Zelené hoře, v Novém Městě na Moravě na minigolfu, v Litomyšli a v Toulovcových Maštalích. Projektové tričko, za jehož návrhem stojí Míša Křížová ze Septimy, oslavilo veliký úspěch, hlavně mezi francouzskými studenty, kteří se podle předpovědi chystali na Sibiř a letní oblečení s sebou téměř neměli.
V pátek dopoledne už jsme jen dokončili, co nám chybělo, doladili prezentaci a byl čas se balit a loučit.
Na velké finále přišla Mgr. Martina Schutová, zástupkyně Muzea nové generace, místostarosta Žďáru Ing. Josef Klement a předseda komise pro mezinárodní spolupráci Ing. Jiří Dokulil. Slavnostně jsme jim předali výsledky naší práce, poslechli jsme si všechny projevy s nejrůznějšími typy překladů a pak jsme se vrhli na chlebíčky, jednohubky, koláčky, bábovky, zákusky a ..... a byl konec.
Týden poměrně rychle utekl, v sobotu ráno jsme se sešli na nádraží, zamávali a šli jsme se domů dospat, protože – jak jistě chápete – měli jsme celý týden i jiné starosti než jen kulturní dědictví. Pokud jsou slzy na nádraží měřítkem úspěchu, byl tento projekt opravdu veliký sukces.
V průběhu akce jsme našli mnohem více pokladů, než se původně čekalo:
Projekt Erasmus+ ARRA je dvouletý, takže na jaře opět vyrazíme do Lodève a v květnu 2020 se zase sejdeme ve Žďáře.
