Norimberk, Rothenburg, muzeum Mercedes-Benz, DLR, Kostnice, CERN, Ženeva, továrna na čokoládu, atd. Čtěte zápisky studentů o exkurzi do CERNu!
V 7:20 na tržnici začala tipovačka, kolik lidí si zapomnělo změnit čas a přijde pozdě. Kupodivu už v 7:30 jsme všichni seděli v autobusu, načež přišel Vesy s tím, že máme všichni vystoupit a vyfotit se. O pár fotek později jsme konečně vyrazili.
Jedna zastávka ještě v Česku a pak hurá do Norimberku. Norimberk - pro ty dějepisně méně zdatné - bylo město plné nacistů, během 2. světové války v podstatě srovnané se zemí, znovu vybudované a taky se tam (překvapivě) konaly Norimberské procesy. Nacisty jsme sice nepotkali, ale zato spoustu lidí protestujících proti fašismu. Na závěr nás ještě organizátor pozval na protest příští týden, takže kdyby jste neměli co dělat s načatou nedělí, můžete vyrazit. Taky je tu krásný hrad, kostely a hospůdky. Pokud ovšem žijete v domnění, že Currywurst nebo Norimberské klobásky najdete na každém rohu (stejně jako já), budete nepříjemně zklamáni.
Další zastávka byla ve městě Rothenburg ob der Tauber. Tady bych vypíchla hlavně krásné hradby s ochozem a všudypřítomné obchůdky s velikonoční tématikou.
Naše konečná zastávka byla na ubytovně v Heilbronnu.
- Vaše 3.A -
Hned po snídani, ve švédském stylu, jsme vyrazili do centra DLR. Toto centrum se zabývá hlavně výzkumem vesmíru. Zde jsme absolvovali přednášky o vakuu, aerodynamice, mikrogravitaci, raketách nebo například záření. Poté jsme si ještě prohlédli muzeum zaměřené na vývoj raket a vychutnali oběd, připravený naštěstí bez německé fantasie.
Rozchod v Heilbronnu nás mile překvapil. Spousta stánků s jídlem, obchod Rewe, půvabná architektura a malebná řeka vinoucí se celým městem.
Po rozchodu se u hostelu konala obří šachová partie mezi panem ředitelem a Martinem Kovandou (s výsledkem 1:1).
Byl to sice náročný den, ale už se těšíme na další.
- Vaše 3.A -
Ráno začalo, na můj vkus, až moc brzo. Svlékání postelí, snídaně a zběsilé cpaní věcí do tašek jsme doplnili posledním předčítáním řádu. Perly typu "Vyprázdnění obsahu vašeho žaludku a následné neuklizení je pod pokutou 30 Euro" nebo "Nepouštějte požární alarm, abyste zjistili, jestli přijedou hasiči. Oni totiž přijedou" jsou opravdu možné jen tady.
Během zjišťování, co kdo zapomněl na hotelu a kdy kdo šel nebo nešel spát, jsme najeli na dálnici. Za poslouchání Last friday night nám pomalu docházelo, že na tom ještě nejsme tak špatně. (I když naše tvrdě vydřené denní zápisy byly pohaněny prostřednictvím Přiznání!)
Cesta do Stuttgartu zabrala slabou hodinku. Celá naše tričková výprava (kdo by při 20°C potřeboval bundu?!) se jala prozkoumávat muzeum Mercedes Benz. Nejprve jsme dostali sluchátka, potom vyjeli výtahem, který vypadal jako vstup do jiné dimenze, a strávili tři hodiny obdivováním nejstylovějších aut všech dob.
Cestou do Kostnice jsme se všichni pobavili při psaní učitelského pohledu učitelům, zůstávajícím ve škole. Zážitkem byla také přednáška pana učitele Havla o mužském kojení. Kostnice leží na břehu Bodamského jezera (němčináři určitě ví), má pouze 81 000 obyvatel, takže je proti Heilbronnu nebo Norimberku docela malé a klidné. Za zmínku stojí krásné pobřeží a Husův dům.
Cestou na F1 jsme si vysloužili hodinu zeměpisu s panem učitelem Veselským. Všichni jsme si zopakovali důležité informace jako jsou města a značky čokolád, hodinek, ale také ty nedůležité jako například zemědělské nebo klimatické podmínky. Pak jsem si na chvíli zdřímla, takže zbytek informací o švýcarských vlacích šel mimo mě. Po probuzení mi bylo oznámeno, že jsme uvízli v der Stau a jediné, co by to spravilo, je pořádný Durchfall.
Na hotel jsme dorazili po deváté a i přes počáteční nedůvěru k sociálnímu zařízení a abstinenční příznaky z nedostatku WiFi, jsme spokojeně usnuli.
- Vaše 3.A -
Ráno nás probudil zpěv ptáků, což byla proti žábám příjemná změna. Ty žáby byly hrozné. Kvákaly celý večer a ještě k tomu francouzsky. Ne, fakt nekecám. To jste ještě nezažili, nepozorný posluchač by jejich řev mohl považovat za požární alarm. (Z vlastní zkušenosti.) Nadšeni ranní absencí kvákotu jsme se vyklonili z oken a objevili nádherný výhled na hory, jejichž vrcholy byly stále pokryty sněhovým závojem.
Po krátkém bloudění jsme se dostali do CERNu. Nejprve jsme si prošli expozici Microcosmos, pouštěli si virtuální průvodce v různých jazycích (za nás vede tancující francouz) a podnikli nájezd na suvenýry. Později jsme absolvovali úvodní přednášku o CERNu od Jany Faltové a autobusem přejeli do budovy, kde jsme se dozvěděli spoustu věcí o astronautech, koukli se na přímý přenos z vesmírné stanice a dokonce viděli pána, který komunikuje s Houstonem.
Oběd v CERŇanské caffeterii a potom přednáška o celkovém fungování urychlovače. Věděli jste třeba, že největší nebezpečí pro astronauta ve vesmíru je, že se uvaří? Při následné prohlídce Ženevy jsme se zašli podívat i na věž kostela Sv. Petra a musím říct, že ten, kdo nešel, o hodně přišel. Výhled stál za všechny ty schody i úzké uličky.
Také fontána nás všechny nadchla. Voda z ní stoupá 140 metrů vysoko a nahodí všechny, kteří jdou kolem ní.
Večer jsme naladili televizi. Dávali volební spot na melodii od Eda Sheerana. Slova "I am in love with Philippe Poutou" nám budou hrát v hlavě ještě dlouho. Den jsme zakončili poslechem žab.
- Vaše 3.A -
Výprava, aneb cesta zase zpátky. Vyzbrojeni trpělivostí na celý den v autobuse jsme vyjeli po břehu Ženevského jezera. Na vinicích La Voux [La Vu] nás výhled zaujal natolik, že jsme dokonce zastavili a kochali se terasovitými políčky, průzračným jezerem i zdvihajícími se vrcholky hor.
Protože se někteří členové výpravy cítili neuspokojeni fyzikální částí včerejšího výkladu, bylo na p. uč. Novákovi, aby je uspokojil. Díky tomu jsme měli možnost vyslechnout diskuzi o stlačování a expanzi hélia používanému k chlazení urychlovačů. Také zeměpisných dotazů během dnešního dne rapidně přibývalo a začali se objevovat i dotazy z jiných odvětví.
Čokoládovna byla úžasná. Byli jste někdy v muzeu? Tak přesně takhle to...nevypadalo. Člověk prostě prošel dveřmi a najednou byl v amazonské džungli, nebo ve francouzském salónu. A potom následovala ochutnávka. Našlo se jen několik odvážných, kteří prošli celou čokoládovou cestu. Byla jsem jedna z nich a mohu vám říct, že mi ještě nikdy nebylo tak zle, jako dnes.
Po návratu do autobusu pokračoval proud studentských otázek a, samozřejmě si nechceme příliš fandit, u některých se naši pedagogové i pořádně zapotili.
Další zastávka byla u vodopádů na Rýně. Povídání o nich od paní učitelky Ptáčkové doplnil pan učitel Veselský úvodem básně Lorelai, kterou prý velice rád recituje mladým německým učitelkám. Vodopády samy jsou dechberoucí místo. Člověk nemá co říct, když se kolem něj valí tolik vody (nehledě na to, že slyší velký kulový).
Kolem sedmé účastníci zájezdu rádi odsouhlasili mlčenlivost o všem, co se na zájezdu stalo, a došlo k přerušení proudu dotazů.
Domů jsme se dostali kolem třetí a věděli, že do školy dneska rozhodně nejdeme.
- Vaše 3.A