5. června vyrazilo 32 studentů společenskovědního semináře poznávat zajímavosti moravské minulosti. O tom, co zažili, jsou následující slovní a obrazové reportáže.
Na městském parkovišti všichni včas, dobrá nálada, výborný řidič – to vše nasvědčovalo, že exkurze proběhne podle plánu. Pouze předpověď počasí byla rozporuplná. Ale potvrdilo se staré přísloví: „Když andělé cestují, i nebe se směje“.
Jak prožívali exkurzi samotní účastníci, se dočtete v následujících krátkých reportážích:
Osmý ročník projektu Toulek českou a moravskou minulostí byl zahájen zastávkou u Býčí skály. Cesta se nám malinko protáhla, protože jsme si udělali menší vyhlídkovou jízdu po Moravském krasu, ale nijak zvlášť to nevadilo. Kvůli sokolům, kteří tam hnízdí, jsme nemohli přímo k jeskyni, ale díky referátu a zážitkům obou profesorů jsme se dozvěděli, jak jeskyně uvnitř vypadá a co všechno se tam dělo. Pan Doubek přidal pár teorií, které slyšel, když byl na prohlídce se speleology, a my všichni ještě hluboce zamyšlení nasedali do autobusu na cestu k další zastávce naší exkurze.
Po krátké zastávce u Býčí skály se celá naše expedice přesunula o tři kilometry východněji do jeskyně Výpustek. Oproti jiným jeskyním je Výpustek specifický v tom ohledu, že byl během druhé světové války využíván jako německá podzemní továrna a taktéž na těžbu fosfátových hlín. Navíc se v něm nacházel od roku 1961 betonový kryt, kde bylo situováno záložní velitelské stanoviště vojsk české a dříve i československé armády v případě válečného konfliktu s použitím zbraní „hromadného ničení“. V první části jsme si tak mohli prohlédnout například lůžkovou část, velitelské stanoviště a technologickou část objektu. Dopředu avizovaná teplota byla ve skutečnosti ještě nižší po vstupu do druhé části, která už byla o něco více „krápníkovitější“. I tak se ale dalo v tomto úseku najít několik artefaktů z minulé doby, asi největší z nich je ruina německé kotelny. Ke konci skoro devadesátiminutové prohlídky se však na některých podepisovala rostoucí zima a nejedno tělo bylo potěšeno, když nastal přechod z šesti Celsiových stupňů do skoro třiceti.
Po prohlídce jeskyně Výpustek jsme se autobusem dopravili do půvabného městečka Křtiny. Městys se nachází přibližně 14 km severovýchodně od Brna a je známý především mariánskými poutěmi. Zde jsme navštívili kostel Jména Panny Marie, vybudovaný během první poloviny 18. století podle návrhu architekta Jana Blažeje Santiniho. Kostel měl původně nabýt dvojnásobek dnešní velikosti, ale z důvodu nedostatku financí se tak již nestalo. To mu ovšem nijak neubralo na kráse. Jak zvenku, tak zevnitř jsme kostel shledali prostě – „dechberoucí“. Při vstupu jsme obdivovali pestrobarevné oltáře, realistické obrazy a také to, že je kostel řešený podobně jako ždárská Zelená hora – do hvězdy. Dokonce i lavice byly uspořádány do určité hvězdice, čímž se kostel Jména Panny Marie odlišuje od mnoha jiných. Od vysokých teplot a náročné cesty jsme si odpočinuli v kostelní zahradě, což mnozí z nás ocenili. (zdroj údajů: Wikipedie)
Déšť nás osobně sice minul, ale mokrá vozovka a mraky v okolí signalizovaly, jaké jsme měli štěstí. Navíc každý dovezl domů kromě hezkých zážitků i dárky z pivovaru Černá Hora, který s nadšením navštěvoval i slezský bard Petr Bezruč.
Skončil osmý ročník Toulek. Ať žije ročník devátý!
