8. června vyrazilo 36 studentů společenskovědního semináře poznávat zajímavosti moravské minulosti. O tom, co zažili, jsou následující slovní a obrazové reportáže.
U autobusové zastávky všichni včas, dobrá nálada, výborný řidič – to vše nasvědčovalo, že exkurze proběhne podle plánu. Pouze předpověď počasí byla rozporuplná. Ale potvrdilo se staré přísloví: „Když andělé cestují, i nebe se směje.“
Jak prožívali exkurzi samotní účastníci, se dočtete v následující reportáži:
Reportáž (autoři: Veronika Košíková, Žaneta Suchá, Lucie Zalabová/3. A; foto: Marian Šindelář/3. A)
Pohodlné botky, svačina s pitím, do batohu mikina a dobrá nálada spojená s přívětivým počasím. Když každý měl tyto potřebné věci, mohl společenskovědní seminář vyrazit již na 9. ročník Toulek českou a moravskou historií.
Náš den začal srazem v 7:45 před budovou školní jídelny. Všichni si zabrali své místo v autobuse a naše exkurze mohla začít! Počáteční kroky seminaristů vedly k Býčí skále, kde jsme se bohužel kvůli hnízdění sokolů nedostali blíže. Nicméně to nám nikomu nevadilo, díky připravené interpretaci tří jedinců ze 3.B. Předali nám různé mapy, jak to uvnitř vypadá, a následné fotografie doplňující přednesený výklad o historii. Ale nejvíce nás potěšila „třešnička na dortu“, kterou byl model býčka v přesné velikosti z 3D tisku, jež se zde opravdu nacházel. Podle něhož je Býčí skála pojmenovaná. Bylo zde nalezeno nejen velké množství předmětů, ale také kostra princezny, pro kterou je Býčí skála známá. Samozřejmě i profesoři přispěli pár zajímavostmi a následně nás čekala krátká pauza, kterou naši hoši využili houpáním se na přivázané houpačce na stromě.
Po zastávce na Býčí skále nás čekala další lokace, a to jeskyně Výpustek. Po krátké pauze se nás ujal průvodce a šli jsme do Výpustku. Výpustek je jeskyně, která byla využívána jako vojenská základna a továrna a atomový úkryt do roku 2001. Zjistili jsme, proč se takto tato jeskyně jmenuje – vypouštěly se odtud krávy a ovce. Ze začátku nám průvodce vyprávěl o historii jeskyně, procházeli jsme jí dál a mohli vidět, jak zde vojáci žili. Byly zde i modely letadel, které nás ohromily. Potom jsme se dostali do jeskyně jako takové. Už předem nám bylo oznámeno, že zde bude nízká teplota, tak jsme se na to i řádně oblékli. Některým byla i tak zima a někteří zde byli dokonce jen v kraťasech a tričku. Prošli jsme jeskyní, dostali se do sálu, kde se někdy odehrávají koncerty. Tato prohlídka byla velmi zajímavá. Po návratu z jeskyně, kde bylo asi 8 stupňů, jsme pocítili opravdu velký rozdíl teplot. Každopádně, zde jsme si také udělali přestávku, dali kávu a jeli na další lokaci výletu.
O pár kilometrů dál leží obec Křtiny. Zde nás čekal další cíl – tím byl kostel Jména Panny Marie od pro nás známého architekta J. B. Santiniho. V našem městě se totiž pyšníme velkolepou stavbou, ležící na Zelené hoře, kterou je kostel sv. Jana Nepomuckého. S touto stavbou nás obeznámili spolužáci ze septimy. Zde jsme se po představení stavby na památku vyfotili a poté měli delší rozchod. To by však nebyli naši kolegové, kdyby zase něco nevymysleli. V jednu chvíli všichni odešli a šli si pohladit mourovatou kočku. Nicméně, po krátkém odběhnutí od krásy kostela, jsme se přesunuli dovnitř, kde byl kostel ještě krásnější. Zde pan Hána použil své „kouzlo“ a domluvil nám velmi zajímavou prohlídku hrobky onoho kostela. Ochotný průvodce nás seznámil s tím, jak se do kostela všechny lebky a kosti dostaly, zajímavé byly pozůstatky lebek s písmenem ,,T“, o kterých jsou pouze spekulace.
Úplně poslední a příjemné kroky nás zavedly do Černé Hory, která je známá svým extravagantním pivem, které jsme si koupili domů jako dárek pro rodiče či pro nás samotné. Jediné zklamání nastalo v momentu, kdy oznámili, že už nemají borůvkové pivo, na které jsme byli nalákáni.
I když sepsání této reportáže a nafocení fotek zbylo na nás ze 3.A, můžeme s klidem říci za všechny, že exkurze byla úspěšná a pokud se nám naskytne další takto skvělá příležitost, rádi ji znovu s nadšením využijeme.
Skončil 9. ročník Toulek.
Ať žije ročník desátý.
