Ploutvové plavání nepatří mezi sporty, kterým by česká média věnovala obzvláštní pozornost, ačkoliv v České republice působilo a působí několik oddílů, ve kterých vyrůstají ploutvoví plavci schopní konkurovat těm nejlepším na evropské i světové úrovni. Mezi ně patří i žďárský oddíl Čochtanklub, jehož čtyři členové jsou shodou okolností i současnými studenty Gymnázia Žďár nad Sázavou. Adéla Švomová, Ondřej Hrdina, Matěj Novák a Vojtěch Zedník excelují nejenom v bazénu, zároveň dosahují výborných studijních výsledků. Jak zvládají někdy i dvoufázový trénink a přípravu do školy? Jak vypadá jejich trénink v období pandemie?
Adéla: Plavu prakticky od narození, máme to v rodině. Dědeček je spoluzakladatelem ploutvového plavání ve Žďáře, závodně se mu věnovali i moje mamka a můj strýc.
Ondřej: Je mi 17 a plavání se věnuji už asi 8 let.
Vojta: Před karanténou jsme mívali v bazéně 7-8 tréninků týdně. Tři ráno od šesti hodin do sedmi, tři odpoledne a jeden v sobotu. Dále jsem měl svojí vlastní aktivitu na kole nebo běhání.
Matěj: K tréninkům v bazénu samozřejmě musím připočítat jednu hodinu kompenzačních cvičení a 2-3 tréninky v posilovně každý týden. Pokud mám někdy během týdne čas a chuť, zajdu si zaběhat nebo se jdu projet na kole.
Ondra: Já osobně studuji vždy, když se vrátím večer domů z tréninku, nikdy jsem takto neměl větší problémy.
Adéla: Velmi dobře. Nikdy jsem neuvažovala, že bych kvůli škole skončila s plaváním či volejbalem. Naše škola nabízí sportovcům individulání studijní plán. Já jsem však této možnosti nevyužila, protože jsem to vždy vše v pohodě zvládala a neviděla jsem k tomu žádný důvod.
Adéla: Na mistrovství světa juniorů jsem zaplavala český juniorský rekord na 100 metrů, a potom určitě dvě bronzové ze světových pohárů.
Ondra: V roce 2017 jsem se stal mistrem České republiky ve štafetě.
Vojta: 4. místo na světovém poháru v italském Lignanu.
Matěj: Zisk několika medailí na mistrovství České republiky v různých věkových kategoriích a několik umístění v „TOP10“ mezi juniory na světových pohárech.
Vojta: Než zamrzly rybníky, tak jsem chodil trénovat do vody, ale teď jezdím jen na kole, běhám nebo posiluji. Už se těším, až se zase otevřou bazény a vrátíme se k trénování tak, jak to bylo před pandemií.
Matěj: Už od jara minulého roku nahrazuji běžný trénink převážně během. Nejvíce mi ale během koronavirové pandemie chybí motivace a s ní spojený určitý řád, který by mi dopomohl k lepším sportovním i studijním úspěchům.